1968 - Matka porodila a já získal bratra Václava, který se narodil se zápalem mozkových blan. V důsledeku nemoci částečně ochrnul na jednu ruku a nohu. 4.ZDŠ byla jazykovou školou a od třetí třídy se tam již vyučovala ruština. Učitelé se mě chtěli zbavit a tvrdili, že bych ruštinu nezvládl. Vyhodili mě tedy ze 4.ZDŠ. Do třetí třídy jsem nastoupil na 2.ZDŠ, tzv. sportovní nad stadionem. Okupaci jsem zažil u sestry mé matky v Hejnicích na Liberecku. Ráno jsem se probudil, všichni stáli v kuchyni a poslouchali rozhlas po drátě, kde říkali, že nás okupují vojska Varšavké smlouvy. V celých Hejnicích lidé sundali nebo rozbili ukazatele směru, ale nikdy se tam okupační vojska neobjevila. Jen neustále přelétala vojenská letadla. U trafiky byly podpisové archy za odchod okupačních vojsk, také jsem se tam podepsal. Občas Hejnicemi projela auta, která rozhazovala letáky a noviny. V Hejnicích bylo krásně, měl jsem tam sestřenici Luďku a bratrance Františka a Josefa. Akorát, že byli skoro o generaci starší než já. Byl tam také krásný horský potok s velikými kameny. Dalo se v něm koupat, ale byl velice studený. Měli psa Míšu a včelín, takže když strýc stáčel med, tajně jsem na něj chodil. Do Hejnic jsme jezdili vlakem. Nejdříve do Liberce párovkou, pamatuji, jak v noci létaly kolem oken jiskry z komína lokomotivy. Pak malým dřevěným motorákem do Hejnic, uprostřed vagónu byla kamna, ve kterých se v zimě topilo uhlím. Mojí matce se v lukostřelbě začalo dařit a stala se československým repezentantem, často jezdila do zahraničí odkud mi vozila autíčka, angličáky.