1967 - Otec se znovu oženil, získal jsem nevlastní matku, tetu Yvonnu a narodila se mi sestra Michaela. Dokončil jsem první třídu ve školičce s dvojkou z chování. Přes prázdniny ze školičky udělali školní družinu a do druhé třídy základní školy jsem nastoupil již do velké budovy 3.ZDŠ. Vzpomínám na jídelnu, kde nám dávali mlékovou polévku, což byl strašný hnus. Na Koldomu jsme se přestěhovali do přízemí, byla to také garsonka, ale větší. Zlobil jsem a matka mi zamykala hračky. Vystřihoval jsem si tedy auta z papíru a tajně jsem si s nimi hrál. Moje matka mi často vyhrožovala, že mě vyhodí z domova. Dokonce mi sbalila i ruksak, který mi prý dá na záda, až mě vyhodí. Ruksak stál u dveří stále připravený. Dětství na Koldomu bylo pro kluky dobrodružné. Byl to velký dům a mi jsme lítali po chodbách, klouzali se z desátého patra po zábradlí. U vchodu byla prosklená kukaň, kde byly informátorky, které nám nadávaly a žalovaly na nás. Za trest jsem často nesměl ven a musel jsem stokrát psát: Nesmím lítat po chodbách a musím poslouchat informátorky. Nechtěl jsem s matkou být a chtěl jsem být u mé babičky. Ve škole jsem měl kamarádku, se kterou jsem se domluvil, že po škole utečeme z domova. Nechtěl jsem se na útěku dřít se školní taškou, tak jsem jí schoval v lese do křoví. Chtěl jsem jít k babičce, jen mi nějak nedošlo, že do Hroubovic to je 250 km. Od školy jsme se vydali lesem na Loučky, přes zoologickou zahradu a letní kino pořád dál do kopce směrem na Meziboří. Nějak se nám to po cestě rozleželo v hlavě, dostali jsme hlad a vrátili jsme se zpátky. Ze křoví jsem si chtěl vzít tu tašku, ale on mi jí někdo ukradl a nechal mi tam jenom učení. Nevím, jak dlouho jsem utíkal z domova, ale asi to bylo dost dlouho a když jsem večer přišel domu, byl tam velký kravál. Matku vůbec nezajímalo, proč jsem chtěl odejít z domova, nařezala mi, zlobila se, že mi někdo ukradl tu školní tašku, byla nová, kožená.