1959 - Narodil jsem se dne 24. září. Toho dne začal můj slozitý život, ve kterem mnoho lidí vyřeší své problémy se mnou tím, že mě vyhodí. Vyhodit mě bude pro mnoho lidí jednoduchým řešením svých problémů se mnou, ale já vyhozený budu muset pokračovat v životě dál a sam se poprat s mými problémy. Mé první vyhození nastalo ještě dřív než jsem se narodil, v mostecké porodnici malovali, tak mě vyhodili se narodit do Duchcova. Tam přišlo mé druhé vyhození, tentokrát z mateřskeho luna. Moc se mi prý na svět nechtelo, tak mě vytahli nasilím kleštěma, vyhodili mě na svět, který pro mě bude velmi naročny. V té době mí rodiče bydleli v Lomu u Mostu, otec dělal fotografa a matka byla laborantka. Už tehdy byl muj otec velice podnikavý. Za komunismu nic nešlo a vše dlouho trvalo. Otec chodil na městský úřad fotit svatby. Vždy se svatebčanů nenápadně zeptal, kde bude svatební hostina. Pak jel hned do fotoslužby, rychle vyvolal film, zvětšovákem vyrobil fotky, ustalovač, leštička, a večer pak zavezl hotové fotky na svatební hostinu. To bylo v té době absolutně nevídané, svatebčané měli radost, že mají fotky a otec se dobře najedl a ještě si odvezl svatební výslužku. Podnikavé vlohy jsem tedy zdědil po otci. Než jsem se narodil, byl můj otec námořník, vlastně nářečník, protože jezdil na řece Labi, z Děčína do Hamburku. Na lodi dělal strojníka. Jednou v mlze nabourali s lodí do pilíře hamburského mostu a pak loď měsíc opravovali v doku. Otec šetřil na dietách a chodil na párek do bufetu, kde k párku byl zadarmo chleba. Takže si vždy koupil párek a k němu snědl půl bochníku chleba. Po měsíci si z diet ušetřil na auto.  Krásný Opel kapitán, rok 1938, přivezl si ho na lodi do Děčína.